Historie souboru sahá až do 50. let 20. století, kdy se varhaník a dirigent Miroslav Venhoda jako jeden z prvních začal zabývat do té doby téměř neznámými či zapomenutými rukopisy a opisy skladeb uložených v klášterních a kostelních archivech mezi Prahou a Kroměříží. Pod jeho vedením byly tyto skladby posléze prováděny poprvé ve stylově odpovídajícím malém obsazení a s adekvátní interpretační intencí. Za téměř 40 let působení pod uměleckým vedením M. Venhody se soubor prezentoval na prestižních mezinárodních hudebních festivalech a koncertních cestách po celé Evropě, v Kanadě, USA, Rusku a díky dlouhodobé poctivé práci se vypracoval na respektovaný soubor ve svém oboru.

Nejistota po období pádu východního bloku v podobě nekvalitního vedení a nezájmu státních institucí (pod jejichž křídla soubor patřil až do roku 1989) vyústila roku 1995 v přechod souboru na samostatný statut. Ve stejném roce přebírá umělecké vedení Pražských Madrigalistů italský zpěvák a dirigent Damiano Binetti, který zároveň nastoluje nový směr v interpretační filosofii souboru a postupem času obnovuje jeho uznávanou mezinárodní pozici a dobré renomé. Pod jeho vedením se Pražští Madrigalisté zúčastnili předních hudebních festivalů u nás i po celé Evropě – např. Pražské jaro, Janáčkův máj v Ostravě, Letní barokní slavnosti v Českém Krumlově, Tibor Varga de Sion (Švýcarsko), Festival de Wallonie v Belgii, Letní večery v Dubrovníku (Chorvatsko), Festival Monteverdi di Cremona, Giovane Gioventú Musicale di Genova, Settembre Musica in Torino, Mittelfest in Cividale del Friuli (Itálie), Festival internacional de Santander (Španělsko), Festival de Música Antigua de Elche (Španělsko), Les soirées Musicales de Marseille a mnoho dalších. Nová je v tomto směru též účast souboru na koncertních sezónách v italských divadlech. Dramaturgicky objevné jsou v době první poloviny 90. let programy, které uváděly první polyfonní nesakrální skladby – ve spolupráci s herci a baletem byla provedena např. madrigalová komedie La barca di Venetia per Padua Adriana Banchieriho nebo mistrovské dílo vrcholné polyfonie Amphiparnaso Oratia Vecchiho. Tato a další díla zazněla v italských operních divadlech v Parmě, Modeně, Piacenze, Miláně a Turíně a ve Španělsku poté například v Madridu, Vigu či San Sebastianu. Pozitivní odezva publika i odborné, především evropské kritiky umožnila souboru opět se uvést do širokého povědomí v novém kabátě, novém obsazení a především pod novým italským vedením a tím udaným interpretačním přístupem.

Z posledních úspěchů souboru lze zvláště vyzdvihnout účast na prestižním mezinárodním barokním festivalu Ivana Lukačiče ve Varaždinu, konaného pod patronátem chorvatského prezidenta, kde v roce 2001 získali Pražští Madrigalisté cenu za nejlepší interpretaci a posléze uznání prezidenta ČR Václava Havla.

Soubor za dlouhou dobu své existence nahrál dnes již několik desítek titulů pro firmy jako Supraphon, Panton, Valois nebo Dynamic. Mnoho nahrávek bylo realizováno i pro rozhlas a televizi v ČR i Evropě – pro Český rozhlas, Českou televizi, Deutsche Rundfunk, Radiotelevisione Italia RAI, Radio France International i Radiotelevisión Espaňa.

Damiano Binetti – umělecký vedoucí

Pro umělecké působení Damiana Binettiho v Čechách jsou klíčová tři data – v roce 1991 přichází z Itálie do Čech studovat dirigování na Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze a také úspěšně absolvuje konkurz na místo tenora u Pražských Madrigalistů. V roce 1994 se účastní kurzů interpretace hudby J. S. Bacha pod vedením Helmuta Rillinga na AMU v Praze a v roce 1995 přebírá díky vlastní iniciativě umělecké vedení Pražských Madrigalistů s cílem pozvednout interpretační styl renesanční a barokní hudby se zvláštním důrazem na okruh hudby rudolfinské Prahy. Velmi pozitivní odezvy jak všech členů souboru tak i obecenstva v Čechách a celé Evropě na tento nový přístup v interpretaci povzbudily Damiana Binettiho k další práci v tomto novém duchu.

Damiano Binetti se zabývá nejen komorní hudbou, ale je hudebníkem širokého stylového záběru – diriguje také symfonickou hudbu, operu a především pak díla okruhu italského bel canta.

nahoru